Dětská kreativita aneb Jak porazit Super Maria v 7 levelech

By Michaela Slussareff 09/08/2018

K napsání tohoto článku mě inspirovala diskuze se Stèphanem o Super Mariovi a vytrácející se dětské tvořivosti. Děkuji.
Níže je anglická verze pro něj, snad dobře poslouží.

 

Neumí si vůbec hrát sama. Pořád jí mám za zadkem: ‘Mami, co mám dělat? Pojď si se mnou hrát…’”

“On se venku nudí! Neví, co tam má dělat. To my, když jsme byli malí, stačil nám les, nebo jeden strom a hráli jsme si celý den.”

“Když se potkají s kamarádem, ukazují si svoje nové hry. Vlastně si už spolu ani nehrají.”

“Když s ní chci něco tvořit, luštit, vyrábět, za malou chvíli jí to přestane bavit. Vůbec jí to neláká.”

 

Také jste slyšeli dnešní rodiče něco takového říkat? Nebo v těch větách slyšíte sebe? Ano, svět se mění a s ním i děti a jejich hry. Anebo je to naopak? Designéři hraček a her mění naše děti a dětské hry? Vytrácí se samostatnost a kreativita u dnešních dětí vlivem konzumace audiovizuálního obsahu?

V rámci mnoha vědeckých studií bylo ověřováno, jak typ hraček ovlivňuje to, jak bude vydadat samotná hra s nimi, jak velký prostor pro dětskou představivost a kreativitu poskytují, a v neposlední řadě, jak ovlivňují budoucí chování v reálných životních situacích. Nejčastěji je zmiňován genderový aspekt – kuchyňka pro holčičku, hasičské autíčko pro chlapečka, apod. Zajímavé jsou ale také souvislosti se samotnou kreativitou dětí. Ty jsou zásobovány nekonečným množstvím prefabrikovaných postaviček, obrazů, rekvizit a scénářů, kam mohou přenášet své nápady a ideje. Dnešní děti již nemusí ztrácet čas představováním si, že právě objevený klacek v lese je kouzelnou hůlkou. Mohou si rovnou hrát na Harryho Pottera s pláštěm a přesnou kopií jeho cesmínové hůlky s ocasním perem bájného ptáka Fénixe.

Stejně tak dětské vzdělávací hry na počítači a tabletu ve většině případů selhávají v rozvoji dětské samostatné kreativní činnosti. V roce 2015 provedli v The Joan Ganz Cooney Center evaluaci dostupných edukačních aplikací a zjistili, že více než 70% aplikací na iTunes a Google Play zaměřených na rozvoj jazyka a gramotnosti obsahuje kompetitivní nebo testovací aktivity, jako jsou hádanky, kvízy, rébusy. Neboli činnosti, které mají správné a nesprávné odpovědi. Ne otevřené možnosti k přemýšlení nebo diskuzi.

A teď zavřete oči a vybavte si dítě, co si skládá kostičky: “…a teď červenou kostičku nahoru na tu modrou. A jo…a až teď je to dokonalý…” Je to jen ono samotné dítě, které rozhodne, kdy je stavba hotová, kdy je dokonalá. Přemýšlím teď, co se stává s těmi dětskými hlavičkami přeplněnými kouzelnými paradoxy, otázkami a představami. Dětství dnešních dětiček je často vytlačováno do pozadí. Jejich magický svět dostává méně prostoru. Naopak jsou zásobováni již předvytvořeným umělým obsahem, jehož design prošel letitým vývojem, aby zajistil, že si nakloní všechny a naopak nikoho nebude nudit.  

 

Dospělejší hráči

Vždy, když vidím dětské hráče, nemohu se ubránit obdivu jejich dovednosti se orientovat a pohybovat ve virtuálním prostoru a zvládat rozmanité úkoly v rychlých sekvencích za sebou. Tyto děti jsou často velice akční a bystré, zvládají rozložit svou pozornost na mnoho detailů při rychlé nebo kontaktní hře. To je přesně dovednost, kterou digitální hry vyžadují a odměňují.

Děti, které tráví hodně času u digitálních her, televize nebo videí, na první pohled často působí vyspěleji. Používají dospělácké výrazy, gesta a cynické vtipy, které nejsou jejich mediálně nekonzumujícím vrstevníkům vlastní. Děti (ale i my dospělí, přiznejme si to…) jednoduše kopírují, co vidí na obrazovce – lákavé charaktery se superschopnostmi, přehnané emoce a s nimi spojená gesta a výrazy. Nápodoba není pro lidský vývoj nic nového, učíme se tak od nepaměti. Obrazovky nám “jen” poskytují další zajímavý model k nápodobě. Poznáváte  v hrách a řeči Vašich dětí gesta, pohyby a hlášky některých postav z her nebo seriálů? Úplně v pořádku, to je součást naprosto zdravého vývoje. V tomto kontextu je velice zajímavé zmínit studii z univerzity v Buffalu o vlivu fiktivních superhrdinů na sebedůvěru chlapců a mladých mužů. Ti, kteří měli nějakého oblíbeného superhrdinu, na kterého si v dětství často hráli, měli také vyšší mínění o svých fyzických dispozicích a schopnostech. To mě nechává na pochybách, když slyším svého synka říkat, že chce mít tak velké břícho, jako jeho oblíbený “pappa pig”… Zpět ale k nápodobě. Je tedy jen na nás, abychom si tento dopad uvědomili. Zamysleli se nad tím, jaký obsah je podle nás hoden nápodoby a poté pečlivě vybírali modely, které opravdu chceme našim dětem do budoucího života předávat.  

 

Když je obrazovka lákavější, než realita

Herní prvky, úkoly a jejich design hluboce ovlivňují, jaké dovednosti si z nich děti odnáší. Edukační hry se zaměřují na rozvoj gramotnosti a paměťových a kognitivních funkcí. Akční nebo strategické hry budou zase rozvíjet prostorovou orientaci a vizuální pozornost. Co mají ale všechny hry společné, pokud je dítě hraje přespříliš, je to, že jsou zajímavější než často zdlouhavé samostatné tvůrčí činnosti, které jsou pro jejich vývoj tak nezbytné. Oproti nablýskaným, skvěle designovaným hrám, které naše dítě vždy v ten pravý moment odmění tou pravou dávkou dopaminu, je realita zkrátka nudnou prázdnotou. Když jsou obrazovky nadosah, je mnohem těžší zápasit s nudou, tvořit si vlastní imaginární prostor nebo hru. A to nejen pro děti. Teď upřímně, co děláte Vy, když stojíte ve frontě, čekáte na autobus a nuda se nevyhnutelně blíží? A přitom nuda je nejdůležitějším fenoménem v rozvoji vlastní kreativity. Dovednosti, kterou dětští diváci a hráči často ztrácí.   

 

Kreativita se dá naučit

Mnoho lidí předpokládá, že tvořivost je vrozený talent, který jejich děti buď mají, nebo nemají: stejně jako všechny děti nejsou stejně inteligentní, všechny děti nejsou stejně kreativní. Ve skutečnosti je však tvořivost mnohem více dovedností než vrozeným talentem. Děti se jí učí zejména nápodobou, ale i aktivitami, kterými ji mohou rodiče pomoci svým dětem rozvíjet. Zde je tedy 7 levelů ke zdolání pro ty z Vás, kteří se nebojí výzvy budovat kreativitu vlastních dětí:

  1. Digitální detox. Pokud máte pocit, že Vaše dítě tráví u obrazovky více času, než je zdrávo, vyhraďte si prostor na digitální detox. Několik dní, které budete trávit úplně bez technologií. Odborníci doporučují alespoň nepřetržitých 72 hodin. Více o digitální závislosti a detoxu naleznete v našem článku zde.
  2. Buďte připraveni na nudu. V první fázi je dobré mít u sebe “krabičku první pomoci při náhlé nudě” – pexeso, karty, papíry a tužky (nás např. baví navzájem hádat, co jsme namalovali), nebo další hry, jako slovní fotbal, hádání postav (myslím si pohádkovou postavu, hádej kdo jsem, mohu odpovídat pouze ano nebo ne), apod.
  3. Sdílejte s dětmi své zájmy a nadšení. Když jste byli malí, zbožňovali jste stavění papírových modelů? Najděte nebo vytvořte nějaké jednoduché pro svoje děti a stavějte s nimi. Bavilo vás čtení fantazijních románů? Namalujte společně s dětmi knihu s bájnými mapami, postavami a fantastickými příběhy. Byli jste zkrátka pařmeni a geeci? Ukažte dětem jednoduché kódování, vytvořte s nimi level jedné hry. Zkrátka cokoliv, co ve Vás zapaluje jiskřičku nadšení. Pro děti je důležité vidět, že se do aktivit umí i dospělák ponořit naplno a že je i pro ně hra důležitá.
  4. Ty hloupé digitální hry? Naopak! Nikdy nezesměšňujte hry, které Vaše dítě hraje. Nikdy. Rodiče mají často tendenci hry posměšně komentovat, snižovat jejich důležitost v rámci z jejich pohledu konstruktivnějších aktivit. Tím však docílí pouze toho, že  že v budoucnu budou hraní děti spíše skrývat, chápat je jako něco špatného. Hraní her však samo o sobě špatné není, lze se z něj mnohé naučit, když dostanou konstruktivní rámec. Zajímejte se o to, co Vaše děti hrají, rozebírejte, co se z nich naučili a použili v každodenním životě, s čím nesouhlasí nebo nesouhlasíte Vy. Udělejte z her základ pro konstruktivní debatu.
  5. Vytvořte vlastní hru. Dejte dítěti možnost vytvořit si vlastní skvělou hru. Chce to jen čtvrtky, pastelky a trochu odvahy. V závislosti na věku a schopnostech dítěte vytvořte karetní, deskovou či jinou hru. Hrejte společně a ukažte tak, že není třeba spoléhat na herní designery. Podívejte se na naší hru, kterou jsme vytvořili s Vincentem.
  6. Nuda je skvělá! V této fázi se již nesnažte dítě za každou cenu zabavit. Spíše ho jako mentor provádějte tímto územím a upozorňujte na aktivity, které jste se spolu naučili a může je vytvářet samo. Ukažte dětem, že nuda nám umožňuje přijít na ty nejskvělejší nápady.
  7. Domluvte si pravidla. Společně si vysvětlete, jaké jsou výhody a nevýhody technologií, co se Vám osobně na nich líbí a nelíbí. Co je už příliš a proč. Poslouchejte dítě a společně si domluvte jasná pravidla. Dítě by mělo jasně chápat a přijímat tato pravidla. Pouze tak je bude respektovat i když se Vy nedíváte nebo až doroste natolik, aby Vaší pečlivě tvořenou autoritu hodilo za hlavu. Každá rodina bude mít jiná pravidla, jiné zásady, jiné časové limity, jiné důvody. A to je v pořádku. Budou zkrátka vycházet z osobních hodnot každého jejího člena. Stejně tak by je měli i všichni respektovat. A teď to nejtěžší, i Vy 🙂

 

Autorka: Michaela Slussareff

 

Zdroje:

Bavelier, D. (2012). Your Brain on Video Games. TEDxCHUV,

https://www.ted.com/talks/daphne_bavelier_your_brain_on_video_games/discussion?languag

Møller, S. J. (2015). Imagination, playfulness, and creativity in children’s play with different toys. American Journal of Play, 7(3), 322-346.

Ruff, H. A., & Lawson, K. R. (1990). Development of sustained, focused attention in young children during free play. Developmental Psychology, 26(1), 85-93.

Talu, N. (2018). Symbolic creativity in play activity: a critique on playthings from daily life objects to toys. International Journal of Play, 7 (1), 81-96.

Young, A. F., Gabriel, S., Hollar, J. L. (2013).  Batman to the rescue! The protective effects of parasocial relationships with muscular superheroes on men’s body image

Journal of Experimental Social Psychology, 49(1), 173-177.

Vaala, S., Ly, A., & Levine, M.H. (2015) Getting a read on the app stores: A market scan and analysis of children’s literacy apps. New York, NY: The Joan Ganz Cooney Center at Sesame Workshop.

Tento článek vznikl díky podpoře Nadačního fondu AVAST. Děkujeme!

 

 

 

 

How to beat Super Mario in 7 levels

This article was inspired by the discussion with Stèphane about disappearing children creativity and Super Mario. Thanks! And I hope it will be helpful.

„She can not play by herself at all. I still have her behind me: ‚Mom, what can I do? Come,  play with me … „

„He’s bored out there! He does not know what to do outside. When we were young, we had a forest or just a tree and we could play all day long. „

„When they meet a friend, they just watch their new games. Actually, they do not even play together. „

„When I want to create something with her, she stops in a little while. She is not able to pay attention at all. „

Have you heard today parents talking like that? Or do you hear yourself in those phrases? Yes, the world is changing, and the children with their games as well. Or is it vice versa? Do toys’ and games’ designers change our kids and their play? Is the autonomy and creativity of today’s children becoming weak due to the consumption of audiovisual content?

Many scientists studied how the toy affects the play itself, how much space they provide to children’s imagination and creativity, and last but not least, how they influence future behavior in real life situations. The most commonly discussed is the gender aspect – kitchen for a little girl, fire camion for a boy, etc. Interestingly, the connection with the children’s creativity was studied as well. They are supplied with an infinite number of prefabricated characters, images, props, and scenarios where they can employ their ideas. Today’s children do not have to waste their time by imagining that the newly discovered stick in the woods is a magic pointer. They can play Harry Potter with the cloak and the exact copy of his magic pointer with the feather of the Phoenix.

Likewise, children’s educational games on a computer and tablet do in most cases fail to develop a child’s self-contained creative activity. In 2015, the The Joan Ganz Cooney Center reviewed the available educational applications and found that more than 70% of iTunes and Google Play applications for language and literacy development include competitive or test activities such as puzzles and quizzes. There are no actions that have the right and wrong answers. No open space for thinking or discussion.

And now close your eyes and imagine a child with wooden cubes: „… and now the red one up there on the top of the blue. And yes … and now it’s perfect … “ It’s only the child who decides when the building is finished when it’s perfect. I wonder what’s going on in those little heads filled with magical paradoxes, questions, and ideas. Childhood of today’s kids is often pushed into the background. Their magical world gets less space. On the contrary, they are stocked with pre-created artificial content, designed to ensure that they all get hooked and no one will be bored.

 

Kinda more grown-up players

Whenever I see children’s players, I am in a complete admiration of their ability to orientate and move in virtual space and handle multiple tasks in rapid sequences. These kids are often very active and brisk, they manage to divide their attention into many details in a quick or contact game. This is precisely the skill that digital games require and reward.

Children who spend a lot of time playing digital games or watching TV often seem to be more mature. They use adult expressions, gestures and cynical jokes that are not familiar to their unplugged friends. Children (and adults as well, let’s face it …) simply copy what they see on the screen – tempting characters with superpowers, exaggerated emotions, and gestures and expressions associated with them. Pretending and copying are not new to human development, we are learning like this. The screens just give us another interesting model to imitate. Do you recognize the gestures, movements, and expressions from game or serials characters in your child’s play and speech? It is completely fine, it is part of a perfectly healthy development. In this context, it is very interesting to mention a study from the University in Buffalo about the influence of fictional superheroes on the self-confidence of boys and young men. Those who had a favorite superhero they often imitated in childhood also had a higher opinion of their physical dispositions and abilities. That leaves me in doubt when I hear my son say he wants to have such a big belly as his favorite „pappa pig“ … But back to the imitation… It is only up to us to realize this impact. Thinking about what content and models we really want to pass on to our children into their future life.

 

When the screen is more interesting than the reality

The game elements, tasks, and their design have a profound effect on the skills that children gain from them. Educational games focus on the development of literacy and memory and cognitive functions. Action or strategy games will develop spatial orientation and visual attention. But what all games have in common when a child plays too much of them is that they are more interesting than independent offline creative activities that are so necessary for their development. Compared to the shiny, well-designed games that reward our child at the right moment with the right dose of dopamine, the reality is simply a boring emptiness. When the screens are out of reach, it is much harder to fight with boredom, to create our own imaginary space or play. And not just for children. What do you do when you stand in the queue, when you are waiting for a bus, and the boredom is inevitably coming? Boredom is the most important phenomenon in the development of our own creativity. The skill that child TV viewers and players often lose.

 

We can learn to be creative

Many people assume that creativity is an inborn talent that their kids either do or do not have: just as all children are not equally intelligent, all children are not equally creative. But actually, creativity is more skill than inborn talent, and it is a skill that parents can help their kids develop. Here are 7 levels to master for those of you who are not afraid to build the creativity in your children:

  1. Digital detox. If you feel that your child spends too much time on screen, reserve a space for a digital detox. A few days that you spend completely without technology. Experts recommend at least 72 hours. More about digital addiction and detox can be found in our article here.
  2. Be prepared for boredom. In the first stage, it is good to have a „first aid kit for a sudden boredom“ – game of pairs, cards, papers and pencils (for example, we have fun guessing what the other has painted) or other games like word games, character guess (guess who I am, I think of a fairy tale character and I can only answer you with yes or no), etc.
  3. Share your interests and enthusiasm with your children. When you were little, did you love building paper models? Find or create some simple for your child and build with him/her. Did you enjoy reading fantasy novels? Paint a book together with your child with mythical maps, characters, and fantastic stories. Were you a geek? Show to your child a simple coding, create a game level together. In short, do together anything that gives you a spark of enthusiasm. It is important for children to see that adults as well can be fully immersed in activities and that a play is also important for them.
  4. Those stupid digital games? Contrariwise! Never mock the games your child plays. Never. Parents often tend to negatively comment, embarrass the importance of the digital games. However, this will only lead your child to hide his gaming activities, feeling that it is something wrong. Playing games is not bad, we can learn a lot from them if they get a constructive framework. Take a close look at what your child is playing, discuss what he/she have learned from them and used in everyday life, what you agree or disagree with. Make the games a foundation for a constructive discussion.
  5. Create your own game. Give the child a chance to create their own great game. It only takes a few papers, crayons and a bit of courage. Depending on the age and abilities of your child, create a card, board or other game. Play together and show that there is no need to rely on game designers. Check out our game we created with Vincent.
  6. The boredom is great! At this stage, do not try to amuse your child all the time. Rather, be a mentor in this territory and draw attention to the activities you have learned together that can be done by the child alone. Show him/her that boredom allows us to come up with the most brilliant ideas.
  7. Agree on the rules. Together talk about advantages and disadvantages of the technologies that you personally like and dislike. What is too much and why. Listen to your child and agree on clear rules together. The child should clearly understand and accept these rules. Only then he/she will respect them even if you do not look or when he/she grows enough to get rid of the authority you have carefully formed for years. Each family will have different rules, different principles, different time limits, for different reasons. And that’s fine. In short, they will be based on the personal values of each family member. Likewise, everyone should respect them. And now, the most difficult challenge… even you should respect them completely 🙂

 

Author: Michaela Slussareff

 

Resources:

Bavelier, D. (2012). Your Brain on Video Games. TEDxCHUV,

https://www.ted.com/talks/daphne_bavelier_your_brain_on_video_games/discussion?languag

Møller, S. J. (2015). Imagination, playfulness, and creativity in children’s play with different toys. American Journal of Play, 7(3), 322-346.

Ruff, H. A., & Lawson, K. R. (1990). Development of sustained, focused attention in young children during free play. Developmental Psychology, 26(1), 85-93.

Talu, N. (2018). Symbolic creativity in play activity: a critique on playthings from daily life objects to toys. International Journal of Play, 7 (1), 81-96.

Young, A. F., Gabriel, S., Hollar, J. L. (2013).  Batman to the rescue! The protective effects of parasocial relationships with muscular superheroes on men’s body image

Journal of Experimental Social Psychology, 49(1), 173-177.

Vaala, S., Ly, A., & Levine, M.H. (2015) Getting a read on the app stores: A market scan and analysis of children’s literacy apps. New York, NY: The Joan Ganz Cooney Center at Sesame Workshop.